Důvod jejich hledání se nese v ruku v ruce se starostmi o křesťanskou víru. Otec Ferreira na ni totiž, soudě dle poslední zmínky, kterou po sobě zanechal, a kterou představuje dopis s vysvětlením, zanevřel. Našel si ženu a společně s ní se odstěhoval do jejího rodného Japonska. Vzhledem k tomu, že Rodriguesova víra byla vždy založena právě na inspiraci jeho mentorem, nenese jeho odchod a opuštění víry dobře, a proto se jej vydává hledat. Problém to rovněž představuje pro celou křesťanskou víru, jejíž šíření v Japonsku tím dostává znatelné trhliny. Nutno poznamenat, že křesťanství se v té době na japonských ostrovech dařilo ještě méně, než je tomu dnes. Křesťané, kteří se ke svému náboženství otevřeně hlásili nebo se jej dokonce snažili šířit, byli mučeni a někteří z nich dokonce popravováni.

I přes tato nebezpečí se oba kněží vydali na cestu. Vůči křesťanům tehdy v Japonsku opravdu nepanovala žádná přívětivost, proto se jejich cesta stala posloupností schovávání se v horách a doufání v dobrý konec. Postup vpřed byl pro oba kněží extrémně náročný a nějaké jeho rychlosti nemohl být ani řeč. Snažili se hlavně nepadnou do rukou obávaného inkvizitora Inoueho.

Jejich odvaha a zarputilost však nestačily, a tak se kněží ocitli právě tam, kde nechtěli. Na Rodriguese, který v příběhu nakonec osaměl, čekají v Inoueově zajetí těžké zkoušky, plné křiku, mučení a náročných rozhodnutí.

Jde o pravý test jeho víry. Některé mučící techniky Japonců až fascinují svojí dokonalostí a ponechávají otázky, kolik důvtipu a vynalézavosti muselo být k jejich vymyšlení použito.

Často se do příběhu vkrádá dilema, které Rodriguesovi neustále proudí myslí. Je jeho víra dostatečně silná? Kolik je ještě ochoten snést, aby se vzdal svého přesvědčení? Je ztrácení a opětovné nalézání vnitřní síly proces, který lze opakovat do nekonečna? To, jestli se zarputilí a vynalézaví Japonci dokáží Rodriguesovi nakonec dostat na kobylku, utvrdit jej v jeho pochybách a donutit rezignovat na jeho víru, je klíčové. Pokud se své víry veřejně zřekne, použijí jej s jeho doznáním jako exemplární případ anti křesťanské propagandy.

Kromě děje, který ve velkém staví na duchovním základu a při jehož sledování se budete muset nejednou obrnit trochou trpělivosti (pasáže, které ilustrují myšlenky hlavních hrdinů, občas nejsou nejkratší), si film zakládá i na řemeslném zpracování. Aby také ne, když na něm režisér Scorsese pracoval tak dlouho. Od prvotního nápadu až k poslednímu střihu uplynulo celé čtvrtstoletí.

Dvě a půl hodiny, které film trvá, se zdají být velmi dlouhé. Takové vizuální potěšení, jako z Mlčení, vám ale většina snímků nenabídne. Ať už to je výběr lokací, které svojí netradičností ještě podtrhují zcela neobvyklé téma, nebo skvělé použití počasí v příběhu, kdy se zdánlivě nudné šedivé dny střídají s vydatnými dešti. Pohledy na mořské příboje, východy a západy slunce nebo měsíc, zářící na jasné obloze plné hvězd, také mají něco do sebe.

Kapitolou samou pro sebe je zvuková stránka filmu. Pokud se těšíte na nějaká moderní hit, budete zklamaní. Hudba jako takové se v Mlčení příliš nevyskytuje. Bohatě si tvůrci vystačili s větrem, bzučícím hmyzem a zvuky mořského příboje, které čas od času přeruší napínavé ticho. Tato kombinace vytváří velmi specifickou atmosféru.

Mlčení dává možnost zahledět se do historie a náboženských dějin Japonska a zamyslet se nad vírou. Možná, že k utřídění myšlenek, které vám v průběhu filmu naskočí do hlavy, budete potřebovat nějakou tu hodinku navíc, ale to rozhodně není na škodu. Už jen kvůli nádhernému vizuálu se před obrazovkou ty téměř tři hodiny času strávit vyplatí.

Nyní můžete zakoupit na DVD a Blu-ray.