Dětský hrdina není pro rodinnou dvojici Zdeněk a Jan Svěrákovi žádnou velkou novinkou. V předchozích snímcích Obecná škola či Oskarem oceněném Koljovi jsme se s malými hrdiny-nehrdiny již setkali. A vždy nesli kromě osobního příběhu také silné zatížení velkými dějinami, které se přes ně a kolem nich valily. Nejinak je tomu také u snímku Po strništi bos. Zde však nacházíme přidanou hodnotu onoho vlastního, silně nostalgického vzpomínání Zdeňka Svěráka. Máme totiž možnost zahledět se zpátky do válečných let a života malého Zdeňka, v tomto případě tedy spíše Edy Součka.

Na začátku příběhu nacházíme malého hrdinu v období Protektorátu, kdy je osmiletý Eda a jeho rodina donucena vystěhovat se z milované Prahy na vesnici k příbuzným. Tvrdý boj o své místo v místní klukovské partě Eda nakonec vyhrává, ale své místo v širší vesnické rodině se mu nacházet příliš nedaří. Zvláště tvrdé způsoby dědečka zanechávají na celé Edově rodině stopy. Právě zde můžeme vidět první z mistrovských kousků filmu – zachycení zmatenosti, kterou malý Eda (Alois Grec) prožívá v konfrontaci s nesrozumitelným odporem rodiny ke měsťáctví, všemu novému a v neposlední řadě ke strýci Vlkovi, je přímo dokonalá. Velký podíl na tom má precizní práce s dětským hercem a velký kus empatie, který dle ostatních herců režisér Jan Svěrák vždy projevuje.

Vladimíru Smutnému by měla být práce na filmu honorována dvakrát. Jeho kameramanský um přidal už tak dobrému filmu dalších minimálně 20 %. Výborně zachycené kontrasty světel a stínů i podmanivé obrazy dědiny za války si zaslouží jen pochválit. Naopak slabším by se mohlo zdát zpracování námětu celého filmu. Jenomže když se rozhodne syn natočit vzpomínky vlastního otce, není cesta zpátky. Přestože film lze označit za příjemně nostalgický, u scény s uvědomělým kantorem si většina diváků možná posteskne, že by mohl učitele ve Svěrákových filmech hrát už zase jednou někdo jiný, než sám Zdeněk Svěrák. Ale ani to na celkové kvalitě neubere ani píď.

Nejen profesionální bohemista nadskakuje na židli při scénách, kdy Edova teta volá „Poď, budete si hrát na vojáci“, nebo o chvíli předtím „Máš tam noví kamarádi“. A tak se dostáváme k další perle Po strništi bos. Potvrzuje Svěrákovu brilantní práci s češtinou, přičemž není snahou diváka donutit s opětovnému otevření Pravidel českého pravopisu, ale nenásilně poukázat na rozmanitost našeho, dnes tak masírovaného, jazyka.

Poskládáno z mnoha střípků a vjemů, jde film Po strništi bos označit na povedené pokračování veleúspěšné řady filmů rodiny Svěrákových. Využít bez dramatičtějších zásahů otcovo vyprávění se Janu Svěrákovi jednoznačně vyplatilo, a tak máme my diváci po delší době možnost být svědky vyprávění malého hrdiny, do jehož zatím omezeného světa vstupují vesnické, rodinné i historické události se stejnou vážností.

V prodeji na DVD a 2Blu-ray(Blu-ray+režisérská ČB verze).